Po dvou letech jsme se znovu objevili na evangelické faře v Sázavě. Přespávačka z pátku na sobotu nám byla tentokrát málo, takže jsme ji s noblesou upgradovali na plnotučný víkend ?. A protože Sázava umí být pořádně tajemná, páteční sraz jsme naplánovali stylově: v mrazivé tmě, na staré železniční trati. Odtud se děti vydaly hledat klíč od fary a mapu, která je měla dovést až na faru.
Jeskyně královny pavouků sice působila dojmem, že tam pavouci pořádají vlastní teambuilding ?️, ale všichni ji překvapivě zvládli proběhnout tam i zpět – za hojného křiku. Po nalezení klíče a mapy cesty se konečně mohli vydat směrem na faru. Následných 1,5 km tmou se na jejich energii nepodepsalo vůbec. Zato na našem večerním programu ano, protože začal s mírným zpožděním… ale i tak proběhl víceméně podle plánu.
V sobotu dopoledne jsme vyrazili na výlet. První a nejdůležitější pravidlo? Nezmáchat se ještě před odchodem. Povedlo se – ale jen tak tak. Sníh a nádherné počasí se pak postaraly o zbytek programu. Děti dorazily na pozdní oběd řádně mokré, unavené, ale spokojené.
Odpoledne se naplno rozjel maraton odborností a deskovek, který se nakonec protáhl až do pozdních nočních hodin – výjimku tvořila jen chvíle na slovíčko a chvály.
Nedělní dopoledne bylo klidnější. Drsňáci, kteří si ještě uchovali suché oblečení, vyrazili ven, aby se nechali zasypat sněhem. Mladší a něžnější část osazenstva se vrhla do tvoření a samozřejmě i na oblíbené deskovky. Pak už jen oběd, úklid a odjezd domů.
Víkendovka proběhla v pohodovém duchu – a doufáme, že se sejdeme i příště ?
