Poslední listopadový víkend jsme vyrazili ze Žďáru na další výlet, tentokrát i s jedním přespáním. Azyl jsme nalezli v Sázavě ve „stodole“, krásných zrekonstruovaoných prostorách bývalého statku, které spravuje místní ČCE (děkujeme). Teplo hořícího krbu a poměrně vydatné sněžení dávalo v pátek večer naději, že v sobotu se snad na blátě plácat nebudeme.
Večerní program nebyl náročný. Po ubytování a večeři následoval program skládající se z písniček a her. Večer jsme zakončili již ve spacácích čtením o jednom hrdinovi z Bible – Samsonovi.
Ráno nás za okny přivítala tenká sněhová pokrývka. Hned jsme toho využili a vyhnali děti ven na rozcvičku. Po výborné snídani ve stylu, vem si, co chceš (děkujeme za buchty), jsme vyrazili na výlet po části Sázavského vycházkového okruhu. Sotva jsme sešli z asfaltové cesty a zapadli mezi stromy, přívítala nás téměř divoká příroda. Cesta podél Sázavy byla lemována skalkami, uzkými mostky či propustky pod bývalou železniční tratí. Nejen klukovské obsazení si cestu docela užívalo. Společnými silami se nám podařilo postavit listopaďáčka (listnatého sněhuláka).
Po nezbytné svačině jsme vyrazili za cílem naší cesty – keškou pod sázavským železničním viaduktem. Cestu jsme si zpestřili průchodem několik desítek metrů dlouhým propustkem. Kešku si nám podařilo najít docela snadno a rychle a po nezbytném zalogování jsme vyrazili na cestu zpátky.
Ve „stodole“ nás již čekal oběd a po něm následoval odpolední (ne)klid. Někdy si říkáme, proč vymýšlet složité hry, když těm dětem stačí, že mohou řádit spolu, sami, bez dospělých. 🙂 Po sbalení věci a úklidu jsme si ještě zahráli pár her a po čtvrté hodině odpolední jsme vyrazili zpátky do Žďáru. Bylo to fajn!
PS: Možná si říkáte, proč název Sázavské Palermo? No… Protože jednoznačně nejvíce hranou hrou (naštěstí ne jedinou) bylo Městečko Palermo. 🙂
