Tajemství Kasuta Kaly

Všichni jsme se dostavili do Pusté Rybné. Po značkách jsme došli do naší radnice, kde jsme také nocovali. Po cestě jsme potkali spoustu příšer, které se nám všelijak posmívali. Když jsme se od neznámého pána, Škrabyho Škrabsona ze Škrabánkova dozvěděli důležitě informace, začalo pro nás dobrodružství. Řekl nám o pokladu, který je ukrytý kousek od Pusté Rybné. Byl ale zajímavý tím, že se dokázal lidí úplně zmocnit. Dva bratři o pokladu věděli. Jeden z bratrů toho druhého zabil, aby ho mohl mít jenom pro sebe. Jenže se ho ten poklad postupně úplně zmocnil a stal se z něho drak. Od té doby se všichni báli jít do lesa, protože tam byl nebezpečný drak Formor. Bylo ho možné zabít jenom jedním jediným způsobem. Byl to byl přímý zásah do srdce. Povedlo se to rytíři Karikikarovi.

Z archivu jsme měli šifru, kterou jsme museli rozluštit. Věděli jsme sice jenom čtyři písmenka, ale zvládli jsme to a dozvěděli se, co je pro nás ve zprávě napsáno. Zničit poklad, který dokáže člověk plně ovládnout, nebyl snadný úkol. Získali jsme si dopis od rytíře Karikikara, který zabil draka. Dopis byl schovaný v lese a dostali jsme se k němu jenom v noci pomocí značek na stromech, které tam vypálil drak svým zrakem. Bylo tam napsáno, že zprávu o pokladu získáme od Skřetaslíků. Skřetaslíci jsou skřeti žijící v této oblasti, nikdo se ale nedokázalo, že opravdu existují. Když jsme dostali další dopis, co napsala Karolína Sedmikrásková svému bratrovi, dozvěděli jsme se, kde Skřetaslíky nalezneme. Karolína Sedmikrásková žila v Pusté Rybné. Znala úplně každou květinu a celý život se snažila najít Skřetaslíky. Zjistili jsme, že kde budou růst malé fialovomodré boby, nedaleko nich budou žít i Skřetaslíci. Pěstovali velice omamnou rostlinu, ke které jsme se museli dostat, protože u ní se nacházely zprávy o tom, kde nalezneme poklad. Museli jsme se k těm rostlinám dostat, aniž by nás to omámilo. Proto jsme měli šátkem chráněn nos a ústa. Zprávy jsme úspěšně dostali.

První část byla ve vzdušném prostředí, kde je střežili orli. Bylo to o naší fantazii, a proto jsme museli vymyslet a zazpívat písničku, aby nám poklad vydali. Druhá část nás vyzkoušela z trpělivosti, kdy jsme přenášeli vodu do lavoru u víl. A poslední část střežil hejkal. Museli jsme uhádnout tři hádanky. A měli jsme celý poklad. Rychle jsme ho museli zničit, aby na nás nepůsobil jako na Formora. Večer už jsme jenom slavili, že jsme poklad nalezli a zničili.

Copy link
Powered by Social Snap