Ve čtvrtek ve 14h byl na nádraží ve Žďáře nad Sázavou sraz. Vlakem jsme dojeli do Brna a potom autobusem do Černé hory. Když jsme tam dorazili, náš náčelník nám dal mapu a měli jsme se dostat do místa, kde jsme byli ubytovaní. Čtvrtek byl ještě takový odpočinkový, abychom se pořádně připravili. Navečer jsme se dozvěděli, v jaké jsme situaci.
Mezi naším světem a světem Šerosvitu byla brána. Náš náčelník a vůdce Škarohlídů, kteří žili ve světě Šerosvitu, podepsali smlouvu, že Škarohlídi nesmí vkročit do naší země, a lidi nesmí vkročit do světa Šerosvitu. Jenže jednoho dne šla jedna mladá slečna na procházku s pejskem. Ten jí utekl a překročil bránu. Když ho potom hledala, nakoukla do světa šerosvitu. Když se o tom dozvěděl vůdce Škarohlídů, naštval se. Rozhodl se to jít vyřešit s naším náčelníkem.
Večer jsme tedy šli k bráně do světa Šerosvitu a čekali jsme, až vyjdou Škarohlídi. Museli jsme stát v řadě asi metr za naším náčelníkem. Když všichni Škarohlídi vyšli, vydali se na místo, kde jsme bydleli. Předali jsme jim tři dary. Moč jezevce, ropuší oči a polní větry. Dohodli jsme se a oni zůstali u nás ubytovaní.
Druhý den jsme se ráno pořádně rozcvičili ve vedení našeho náčelníka. Dopoledne jsme se snažili nenápadně před Škarohlídy najít krystaly a donést je na místo, které na ně bylo připravené. Když se totiž modrý a zelený krystal dají na správná místa, brána do světa Šerosvitu zmizí. První krystal jsme dali na místo, kde měl být. Jenže u druhého už se nám to nepodařilo. Předtím jsme jim říkali, že sbíráme houby, a ne že nehledám krystaly. Když u nás žádné houby nenašli a zjistili co se děje, zajali nás. Mělo to své nevýhody, ale i výhody. Nevýhodou bylo hlavně to, že když někdo za lano zatáhl, ostatní to zatáhlo a bolelo to a také to, že jsme byli zajati a nemohli jsme nic dělat. Výhodou však bylo, že když jsme obědvali tak nám roznášeli jídlo. Po obědě už se nad námi slitovali a rozvázali nás. Odpoledne jsme tam museli pracovat. Hrabat listí, zametat, zatloukat klíny a podobně.
Další den jsme dopoledne trénovali naši kolektivní spolupráci různými hrami. Nejdříve posílání pingpongového míčku papírovými korýtky. Potom jsme si stoupli vedle sebe a svázali nám nohu s nohou toho, kdo vedle nás stál a museli jsme po čtvercích dojít až na konec. Potom jsme si lehli vedle sebe a začali jsme válet sudy, na nás se položilo nějaké menší dítě a přejelo přes nás. No a podobné. Odpoledne šli Škarohlídi ven a my je měli vylákat zpátky dovnitř. Potom jsme jim řekli, že v lese se ztratil jeden Škarohlíd a že umí jenom jejich řečí, takže si pro něj musí zajít. Čím dál jsou Škarohlídi od brány, tím menší mají sílu. V lese jsme toho využili a byla bitka. Na gumě byl přivázaný tenisový míček a tím jsme po sobě „stříleli“. Museli jsme od Škarohlídů dostat ty dva krystaly. Nakonec se nám povedlo získat krystaly a zabít všechny Škarohlídy, až na jednoho. Když jsme zabíjeli Škarohlídy, jeden z nich byl zrovna na záchodě a my jsme si nevšimli, že jsme ho nezabili. Ale to nevadilo, sám stejně nic nezmohl. Potom jsme dali krystaly na místa, kam patřili. Brána zmizela a se Škarohlídama už nikdy nebyla potíž.
