Poslední červnový víkend roku 2015 se opět shromáždili bojovníci, aby spolu strávili čas a „trochu“ si zabojovali. Letošní ročník byl poprvé na téma knih Johna Flanagana – Hraničářův učeň. Příjezd byl pozvolný a klidný. Po registraci a ubytování se všichni dostavili na kontrolu zbraní a kostýmů, kde obdrželi počet „životů“, které pak mohli v bitvě použít. Poté se mohli přemístit do nově zřízené pevnosti žoldáků, kde probíhala bojové aréna. Za vyhrané souboje mohli získat zlaťáky a hlavně nehynoucí slávu.
Po večeři a přivítání dalších účastníků, kteří mezitím dorazili, následoval večerní program. Chvály si vzali na starost Lukáš s Andou a slovo Škraby. Když padla tma, mohli se nejodvážnější z odvážných proplížit do tábora aridských otrokářů a zjistit co nejvíce informací.
Do sobotního ráno se všichni probudili již plně nabuzeni na boje příští. Oproti přechozím ročníkům bylo tažení a bitva o pevnosti spojené dohromady. Neprobíhala ani žádná dražba žoldáků. Každý národ – Araluenci, Skandijci, Černí rytíři a Vargalové si postavili v lesích svou vlastní pevnost. Přirozenými budoucími spojenci se stali Araluenci se Skandijci a Černí rytíři s Vargaly. Žoldácká pevnost stála uprostřed území a novinkou bylo najímání žoldáků v průběhu bitvy v přesném směnném kurzu na určený čas. Trasy pro tažení byly po celém okolí a tam mohli národy najít i další ukryté poklady.
Bitva vypukla za troubení šofaru. Někteří se hned vydali po vytyčených trasách hledat ukryté poklady. Černí rytíři se rozhodli ihned najmout žoldáky, které vyslali na bojovou misi. Vzápětí však žoldáckou pevnost vyplenili, což jim velitel žoldáků dal při dalším najímání patřičně najevo. Boj byl velice dynamický a národy se střetávali velice často v různých částech okolního lesa – v houstníku, u brodu, na louce, v prudkém kopci, atd.
Velice rychle se dali dohromady Černí rytíři a Vargaly a postupně získali všechny dosud objevené poklady pod svou kontrolu. Ty ukryly v jedné pevnosti, kterou pečlivě hlídali a odrazili každý nahodilý útok. Nezbývalo nic jiného, než aby se další národy také spojili a za pomoci i žoldáků napadli pevnost ze dvou stran. Vítězství bylo drtivé, avšak odplata na sebe nedala dlouho čekat.
Nastal oběd, kdy se všichni mírně unaveně, ale nadšeně, sešli v tábořišti, kde se společně najedli a v následném klidu někteří i zasportovali hrou ringo. Zároveň se zjistilo, kolik pokladů ještě čeká na své objevení.
Po odpoledním klidu bitva pokračovala. Nyní už s daleko větším důrazem na taktiku, protože každá chyba mohla rozhodnout. Černí rytíři s Vargaly vyslali své posli, aby rychle objevili zbylé poklady a zbytek jejich armády koloval po kraji a drancoval. Žoldáci také nelenili a podařilo se jim získat do své pevnosti všechny vlajky svých nepřátel. Nicméně tlak byl veliký a nakonec byli i oni poraženi.
Celé sobotní bojování rozhodla brilantní taktika Araluenců a především Skandijců, kteří v závěrečné půlhodině díky chytrosti, získali všechny poklady z pevnosti Černých rytířů a i přes mimořádný tlak v posledních minutách se jim je podařilo udržet. Do nedělní dražby a rozhodující bitvy drželi v ruce všechny trumfy.
Po celodenních bojích na všechny čekala hostina, na kterou se někteří dozajista těšili nejvíc. Prasátko se sice jedlo na etapy, ale rozhodně nezůstal nikdo, kdo by poté měl ještě hlad. Večerní program zahájila chválami skupina mladých ze žďárského KS a poté měl hlavní slovo David Loula. Večer byl už klidný. Kdo chtěl, mohl si povídat, a kdo chtěl, šel spát.
Nedělní ráno přineslo velké očekávání při dražbě žoldáků. Nyní přišly vhod všechny zlaťáky získané z arény, workshopů i bojů. Nakonec vše dopadlo dle předpokladů a všechny žoldáky vykoupili Araluenci a Skandijci. Následovalo ještě skupinové a hromadné focení.
Všichni se přesunuli na sousední louku, kde se mělo rozhodnout o osudu Araluenu a určit vítěze letošní bitvy. Na úvod vyzval Morgarath nejchrabřejšího rytíře, aby s ním bojoval. Nicméně vítězem se nestal nikdo, takže poté se armády sešikovali naproti sobě a navzájem se hecovali. Po odtroubení začátku se Černí rytíři a Vargalové takticky stáhli do úzkého pásu louky, poněvadž byli v menšině. Toto rozhodnutí se ukázalo pro další vývoj bitvy, jako velmi důležité.
Spojené armády Araluenu tvrdě zaútočili a vypadalo to, že to bude rychlý konec. Morgarath však velel své armádě velice chytře a podařilo se jim prvotní útok odrazit. Následně se jim podařilo odrazit i útok vedený z boku a počet sil se najednou opticky srovnal. Bylo to kdo z koho. Armáda Araluenu zakrátko ztratila své velitele a Morgarathova armáda začali postupovat dopředu. Konec se blížil. Armády Araluenu byli rozprášeny do posledního muže i ženy. Poražení smutně pozorovali radost vítězů.
Po vyprchání prvotních emocí se bitva ještě dvakrát opakovala, nicméně už to nebylo rozhodující. Druhý boj, který byl ještě více urputný než první, vyhráli spojené armády Araluenu a třetí znovu Morgarathovy válečníci. Následně se všichni odebrali do tábora a nastal čas dojídání prasete, balení a loučení.
Dle ohlasů byl letošní ročník v mnohém lepší, dynamičtější a bylo více prostoru pro taktiku, která nakonec rozhodla sobotní i nedělní boje. Čas strávený mimo bojiště s přáteli byl velice dobrý a všichni mohli navzájem prohlubovat své vztahy. Věříme, že ti, co byli letos poprvé, za námi přijedou ve větším počtu i příští rok.