Hraničářův učeň 2018: Bitva na Hackhamské pláni

Poslední předprázdninový víkend se již po sedmé otevřela brána do jiného světa, tentokrát v údolí pod zříceninou hradu Aueršperk. Přes sto bojovníků odpovědělo na volání do zbraně a ponořilo se do víru války o Araluen. Odvážní Araluenci a bojem zocelení bojovníci Skandie se postavili mocné koalici divokých Skotiů a strašlivých temných rytířů barona Morgaratha, aby zabránili uvržení země do dlouhé doby temna …

Po úspěšném zápisu byla bojovníkům zkontrolována výzbroj a výstroj a bojechtiví nadšenci poměřili své síly v aréně. Přípravy zakončilo shromáždění při večerním programu, který nabídl tradičně chvály a slovo, ale nově i nejrůznější soutěže, kde mohli zástupci národů vzájemně poměřit svoji fyzickou kondici a získat i první zlaťáky do národní pokladny.

Nicméně válka na sebe nenechala dlouho čekat a již v nočních hodinách vyrazily národy na lov bájných artefaktů, které měly zlepšit jejich postavení v nadcházejících událostech. Proto se vypravily po celém Araluenu s cílem najít, získat a udržet pět předmětů, o kterých už od nepaměti kolují legendy. Po urputných nočních bojích ukořistila armáda Skotie dva z nich. Další dva artefakty získali Morgarathovi Černí rytíři a poslední artefakt padl do rukou vojsk Skandie. Po dynamických, leč vyčerpávajících bojích, se armády vrátily do tábora načerpat síly na nadcházející události.

Po vydatném spánku se národy sešikovaly a vydaly se do svých pevností, odkud podnikaly výpravy s cílem získat co nejvíce pokladů, které by opět vylepšily jejich pozici nejen na bitevní, ale i politické scéně, a vychýlily tak jazýček vah vítězství ve svůj prospěch. Novinkou byla ekonomická role pevností, kdy se zde uložené poklady úročily a přinášely tak svým vlastníkům bonusové výnosy. Boje byly vyrovnané a poklady hojně střídaly své vlastníky. Po nějaké době armády dobra vhodnou taktikou a šikovnou spoluprací s bankovními institucemi (taktéž novinka) získaly všechny poklady do výhradního vlastnictví a tak se dostaly nad armádami Morgaratha a Skotie do značné finanční výhody.

Odplata přišla rychle tehdy, když se rozzuřily bitvy o pevnosti. Zde armády dobra, kvůli nedostatečné spolupráci, utrpěly porážku. Skotijská vojska a Morgarathovi Černí rytíři téměř neustále drželi prosperující město Seacliff a významnou vojenskou baštu Norgate, zatímco vojska Araluenu obsadily hrad Gorlan ve výšinách Deštných hor, který držely po celou dobu bojů. Vojska Skandie vytrvale podnikala jeden útok za druhým na oboje nepřátelské hrady, zpočátku vcelku úspěšně. Avšak vyčerpání a přesila protivníků časem udolala i nejudatnější skandijské bojovníky a s finálním zatroubením rohu bylo jasné, že o této bitvě se ve skandijských a araluenských pamětech mnoho psát nebude.

K večeru bylo vyhlášeno příměří. Všem bylo jasné, že se jedná pouze o ticho před bouří, která měla přijít dalšího dne. Ani to ale nezkazilo bojovníkům chutě, když společně pojídali výborného Vepře míru. Hostina pokračovala a na programu se opět objevily chvály, zamyšlení a nakonec zápolení nejodvážnějších bojovníků v nejbláznivějších disciplínách pro pobavení publika, o kterých se žádnému dvornímu šašku ani nesnilo. Příjemný večer pak zakončil velkolepý ohňostroj.

Následujícího dne už nebylo po přátelské atmosféře předešlého večera ani památky a armády stanuly na opačných stranách bitevního pole, aby se střetly v poslední a slavné bitvě, která rozhodne o výsledku celé války a koneckonců i o osudu celé země. Armády posilněné vydraženými žoldáky zaujaly pozice po obou stranách Velkého hřebene a netrpělivě čekaly na znamení k boji. Ihned po mocném zaznění rohu se armády Skotie a Morgaratha rozběhly po louce podél hřebenu se záměrem ho co nejrychleji oběhnout, získat vizuální kontakt s armádami Araluenu a Skandie a zbudovat pevnou pozici pro další postup. Na opačné straně hřebene zaujaly armády defenzivní postoj a vytvořily neproniknutelnou štítovou hradbu u nejvzdálenější hranice bojiště s řekou za zády, o kterou se měl rozbít každý protivníkův útok.

Armády tedy stanuly tváří v tvář, avšak nikdo nechtěl zahájit útok. Nakonec vyrazili vpřed bojovníci Skotie, následovaní Morgarathovými rytíři. Skotiové taktickým manévrováním donutili formace bránících se národů k pohybu, což značně narušilo jejich obranyschopnost a připravilo o počáteční výhodu. Najednou se bitva přenesla mezi dvě štítové hradby znepřátelených stran. Iniciativy se opět chopily armády barona Morgaratha, když palbou z luků výrazně oslabily nepřátelské pozice a jednotným krokem se vydaly vpřed.

Následující události nejsou vhodné pro dětské uši. Strhla se řež, kdy po obou stranách padali bojovníci jako mouchy a bojiště se plnilo bezvládnými těly vojáků obou stran. I přes chaos a hluk bitvy bylo zjevné, že houževnatí obránci ztrácejí dech a útočníci je pomalu, ale jistě začínají udolávat. Po chvíli se polem neslo volání, že oba králové bránících armád jsou mrtví a bojiště naplnil vítězný ryk Skotiů a Morgarathových rytířů. O osudu země bylo na další rok rozhodnuto.

Cena za vítězství nebyla malá a válkou vyčerpané armády vítězů si musejí dávat velký pozor, protože je jasné, že armády Araluenu a Skandie se chopí první příležitosti svrhnout jejich vládu a nastolit v zemi pořádek, jako za dávných časů …

autor Martin P.

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.