Křídelská legenda

V pátek jsme se vydali do deštivého a pochmurného počasí v Novém Městě na Moravě, kde jsme měli sraz. Rozdělili nás do dvou skupin a hned jsme se pomocí GPS navigací vydali po zadaných souřadnicích. Jenže né vždy technika plně funguje a tak nás k archeologům museli zavést pověřené osoby z archeologického výzkumu. Zadali nám několik úkolů. Museli jsme získat fotku s důchodcem, spočítat okna na kostelech, získat jízdenku, účtenku s kofolou a chipsama apod. Archeologové nás potom obdarovali souřadnicemi a pokračovali jsme pryč z města.

Vyšli jsme kopec a ocitli jsme se v Archeologickém institutu. Tam jsme chodili z jednoho patra do druhého a z pokoje do pokoje až jsme dostali povolení k archeologickému výzkumu. Pokračovali jsme dál. Došli jsme k místo, kde přebýval spící medvěd a naším úkolem bylo, abychom po tmě v lese našli jeho lejno. Dokud medvěd neodešel a nemohli jsme si posvítit, tak jsme nenašli nic. V zápětí jsme skládali básničky, které měli obsahovat co nejvíce ou. Někteří pokračovali přes dlouhé a hlinité pole, s nánosy těžkého bahna na nohou, a jiní šli zdlouhavější cestu po cestách, až jsme došli k Pepovi. Museli jsme mu pomoct sníst obrovské množství kaše, která nám chvilku na to skoro tekla ušima. S obtěžkanými pupky jsme se, již všichni po cestách, vydali k železnici. Tam jsme museli převážet těžký náklad na kole do kopce po vlhké a zabahněné cestě. Bylo to vtipný. S ještě nestrávenou kaší a vysílenýma nohama jsme pokračovali dál (kdy jedna skupina šla místo půl kilometru asi 3 kilometry) a sestřelovali jsme cihly než se zbortily. To šlo rychle, a proto jsme se chvíli na to mohli vydat na další putování. Před námi byl obrovitánský a prudký kopec, který jsme museli vyšlapat. Nahoře na nás čekalo lezení na strom pomocí blokantů.

Celý unavený, promáchaný, zabahněný a vysmátý jsme sešli, někteří se spíše doklouzali, dolů z kopce a vešli jsme do vyhřátého a suchého srubu. Ulehli jsme a uložili se do pokojného spánku.

Sobotní dopoledne jsme se po probuzení dívali na legendu, kterou jsme získali na cestě z Nového Města. Dávali jsme dohromady souvislosti a hráli přátelské hry.

Odpoledne nás čekal souboj s „Olešňáky“, protože jsme potřebovali bližší informace ohledně našeho výkopu – Křídelské Danuši. Hráli jsme pakoball, znovu se vymáchali v bahně a vyhráli jsme. Dostali jsme klíč, který jsme potřebovali k dostání výkopu. Následovalo vzpomínání na dětská léta, protože jsme museli z grafů zjistit, o jakou jde pohádku. A chvíli na to jsme se vydali k výkopu, kde jsme objevily dvanáct sošek. Splnili jsme, co jsme měli. Vrátili jsme se zpět do srubu, strávili jsme příjemný večerní program, zahráli si městečko Palermo a ulehli do svých spacáků.

Ráno už nás čekal jen úklid a příjemně strávený čas se chýlil ke konci. Jenže z našeho drsného zálesáckého a zabahněného prostředí se jen tak dostat nedalo. Na jedno auto stačili naši silní muži, ale to druhé zvládl až traktor a automechanik.

Copy link
Powered by Social Snap