• Kompletní chronologický přehled našich akcí zde.

Závěrečná schůzka 2017

Letošní závěrečnou schůzku celoroční činnosti jsme pojali trochu jinak než dříve, a to hlavně díky tomu, že se nám na první červnový víkend podařilo pronajmout si státní hrad v Lipnici nad Sázavou. Jako téma celoroční činnosti jsme měli příběhy Rychlých šípů, a proto bylo symbolické, že za naši hlavní základnu jsme zvolili nejvýše volně přístupnou místnost na hradě, která byla věnována výstavě ve formě nástěnek s tématem Jaroslava Foglara, skautingu, apod. Ale to to již trochu předbíhám…

Sešli jsme se v pátek na večer na vlakovém nádraží ve Žďáře. Ikdyž byla tato akce hlavně určena pro děti, které nám chodí celoročně na schůzky, příležitost pobývat na hradě využili i další děti z jiných měst, které s námi jezdí na víkendovky či tábory. Celkem nás na Lipnice vyrazilo 23. Po krátkém přestupovém okénku v Havlíčkově Brodě jsme chvilku před osmou hodinou večerní dorazili na lipnické náměstí odkud jsme se vydali do hradu. Myslím si, že většina dětí netušila, že hrad je takhle velký a troufám si tvrdit, že jim trošku spadla čelist, když ho viděli zblízka.

 

Jak již bylo zmíněno v úvodu, jako svou základnu pro spaní jsme zvolili nevyšší dostupnou místnost na hradě, kam jsme tedy s pořádným funěním dotáhli naše batohy. Následovala večeře ve stylu “co kdo má” a většina se poté rozběhla prozkoumat hrad. Chvíli po 21 hodině začal večerní program, který se skládal z několika chval a krátkého slovíčka. Poněvadž jsme stáli pokračovali v příběhu Rychlých šípů následovalo noční osvobozování Bubliny (pes RŠ), které probíhalo se světelnými meči v prostorách hradu. Bublinu se podařilo vysvobodit až na druhý pokus, ale jeho radost byla převeliká. Někteří toho ještě neměli dost a dali si krátkou noční bitvu s meči na nádvoří hradu.

Ráno nás probudili paprsky slunce, čekal nás velice pěkný den. Z důvodu toho, že na hradě probíhal klasický návštěvní den a v sobotu dokonce i svatba, hned po budíčku jsme si museli sbalit všechny věci a odnést je do přístřešku dole na nádvoří. Nasnídali jsme se a krátce po deváté hodině vyrazili na výlet po okolí.

 

Vydali jsme se po turistické značce k nedalekým zatopeným lomům. Po chvíli jsme odbočili do lesů, kde na nás houkla pořádná divočina – hustý les, skály, rozpadlá věž, stavení, kde jsme se dostatečně vyřádili při airsoftu. Vyzkoušeli jsme několik scénářů a do teď se nikdo asi neshodl na tom, zda je lepší bránit nebo útočit. Jelikož nastala doba oběda, posunuli jsme se kousek dál k vodě, kde se jsme se najedli a většina se i vykoupala. Po odpočinku jsme vyrazili již po turistické značce ke zdejším sochařským výtvorům – Ústa pravdy, Bretschneidrovo ucho a Zlaté oči. Všechny výtvory se nacházejí v malých zatopených lomech. Cestu jsme si krátili různými hrami a když už jsme se pomalu začali vracet zpět do Lipnice, začali cestou sbírat i nějaké dřevo na večerní oheň. Poněvadž jsme byli všichni po cestě vyprahlí a měli ještě nějaký čas do ukončení návštěvních hodin hradu, zakotvili jsme v místní restauraci, kam mj. chodil i spisovatel Jaroslav Hašek, a dali si vychlazenou kofolu a někteří i polévku.

Po návratu do hradu jsme si odnesli věci zpět do naší základny a venku udělali oheň a opekli špekáčky. Do večera ještě zbýval nějaký čas, takže si skoro všichni zahráli snad nejznámější dětskou hru – na schovávanou. Myslím, že všechny do docela bavilo, protože pokaždé našli nové a nové schovávačky, kam mohli zalézt. Následně jsme se rozdělili na dvě skupiny. Vždy jedna skupina bránila patro s několika místnostmi a druhá je měla postupně dobývat. Řež to byla veliká a dlouhá. Nakonec ani jedna skupina nedokázala ve stanoveném čase druhou skupinu dobít, a tak se všichni smírně rozešli na večerní program.

  

Po něm následoval hlavní hřeb a vyvrcholení celoroční činnosti – volba Velkého Vonta. Za úplné tmy šli děti cestou po svíčkách po hradbách, po místnostech až do hlubokého podzemí, kde již byli připraveni členové rady Vontů. Jelikož jsme pomohli získat ježka v kleci a objevili jsme i první kroniku Vontů, mohli jsme zůstat jako hosté. Po úvodní řeči končícího Velkého Vonta začalo hlasování. O velké vontství se se svými kandidáty ucházeli Uctívači ginga, Dabinelovci a Žlutý květ, který měl naše sympatie. Ve ztichlém podzemí četl končící Velký Vont hlasy jednotlivých ulic a skupin. Poté, během doby, kdy rada počítala hlasy, by se ticho dalo krájet. A vítězem se stal Žlutý květ. Po počátečním šoku se začali všichni radovat a nově zvolený Velký Vont Vladimír Dratuš pronesl krátký proslov, ve kterém všem poděkoval a pozval je na závěrečnou oslavu, která byla nachystaná na nádvoří. Jako kobylky jsme se všichni vrhli na různé pochutiny, které se nám nabízeli, až na stole nezůstalo naprosto nic. Nastal čas jít spát.

 

Nedělní ráno bylo opět teplé, ale mraky opodál slibovali, že to tak nebude napořád. Po snídani a úklidu nám pan správce ještě otevřel zamčené místnosti na hradě, kde jsme neměli přístup. Mohli jsme se například podívat do kaple, hradní zbrojnice nebo na vyhlídku na druhé věži. Potom jsme si pobrali všechny věci a došli na náměstí, kde jsme všechno dali na jednu velkou hromadu.

Jelikož do odjezdu autobusu byl ještě čas, měli jsme nachystanou městskou hru jejíž cílem bylo vyzvědět nějaké informace o Lipnici. Děti se po skupinách rozeběhli po vesničce, aby zastavovali každého kolemjdoucího a zjišťovali různé informace nebo hledali podle fotek zajímavé stavby. Vítězem se nakonec stala skupinka kolem Víti. Po krátké svačině jsme se již chystali na příjezd autobusu.

Cesta proběhla v naprostém klidu, taky díky domu, že byli všichni unavení a většina usnula. Myslím, že se závěrečná schůzka povedla a věřím, že se všem líbila. Snad se někdy na Lipnici vypravíme znova, abychom zde mohli strávit třeba nějaký středověký víkend.

autor Jan P.

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.