Závěrečná schůzka 2018

Poslední květnové dny nám přinesly dlouho očekávaný výlet do dětského zábavního parku v německém Zirndorfu a prozkoumání štol v lomech Malá a Velká Amerika. Na páteční sraz se dostavilo 22 natěšených účastníků. Rozdělili jsme se do tří aut a vyrazili do místa našeho noclehu, malebného penzionu nedaleko Přeštic.

Přivítal nás malý bílý penzion na kopci. Z přilehlé ohrady na nás koukali osli a kozy a ze zadní louky se ozývalo ržání koní. Ubytováni jsme byli ve stodole, která na první pohled nepůsobila vůbec vábně. O to větší překvapení bylo, když se vešlo dovnitř. Zrekonstruovaný vnitřek, včetně baru a kulečníku způsobil některým doslova šok. 🙂 Večer proběhl v pohodové atmosféře u Bangu! a kulečníku.

Ranní vstávaní bylo pozvolné, stejně jako snídaně. Krátce po 8 hodině jsme se naložili do aut a vyrazili směr západ. Cesta proběhla bez nějakých zvláštností a kolem 11 hodiny jsme dorazili do cíle – Playmobil Funpark. Koupili jsme si lístky, prošli nezbytnou kontrolou batohů a rozdělili se do skupinek.

Od té doby jsme se postupně potkávali u různých atrakcí v celém parku. Některé upoutal dům ve větvích a provazové žebříky, některé velká pirátská loď, obří středověký hrad či autíčka nebo lodičky. Sluníčko nám dávalo o sobě vědět opravdu vydatně, takže po několika hodinovém prozkoumávání všech atrakcí, jsme všichni skončili v kryté části, kde bylo občerstvení, mraky hraček a lanové překážky. Nastal čas se vypravit zpět. Cesta zpátky byla podstatně klidnější, možná proto, že většina usnula. Po příjezdu jsme rozdělali oheň a opekli si na večeři špekáčky.

Na rozdíl od předešlého dne, kdy nás přivítala ranní mlha, bylo nedělní ráno prosluněné. Opět jsme se vysoukali ze spacáků, nasnídali se a tradičně nasedli do aut a vyrazili směr lomy Amerika.

Vyčkali jsme na příchod sympatické průvodkyně, nafasovali přilby a vyslechli nezbytnou instruktáž. Pak už jsme byli naprosto připraveni ponořit se do temných chodbiček. Průvodkyně nás na různých místech seznamovala s historií lomů a těžby a zároveň to prokládala různými vtipnými zajímavostmi, např. vzpomínáním na „filmaře“ z Prahy.

První lom, který nám poskytl pohled na pravou divočinu, bylo Mexiko, který v minulosti sloužil jako vězení pro politické vězně. Dále následovala Velká Amerika. Shodou okolností zde měli sraz potápěči, a proto ve vodě i na břehu jela slušná párty. 🙂 Ještě několikrát jsme z různých oken a úhlů pozorovali frkot, který byl hluboko dole pod námi. Na zpáteční cestě jsme se mohli i vyblbnout na starých důlních vozících.

Původně jsme neplánovali jít ještě na druhou trasu, ale všeobecné nadšení převládlo. Vydali jsme se podstatně více nasvícenou chodbou směrem k Malé Americe. Opět jsme se od průvodkyně dozvídali spoustu zajímavostí z historie. Malá Amerika je podstatně větší divočina a je tam podstatně větší klid. Možná proto, že jedinou cestou dolů je střemhlavý pád.

O kousek dál nás už čekala jen tma. Šli jsme pozvolna níž a níž. Dozvěděli jsme se, že jsme pod jedním menším lomem. Na konci jsme objevili starý důlní zvon, kde nás průvodkyně seznámila s místní legendou o německém vojákovi Hansi Hagenovi. Po cestě zpět jsme se vyptávali na další podrobnosti a zajímavosti a na konci jsme shlédli ještě malou výstavku, která se vázala k historii lomů.

Čas už se nachýlil. Vyhledali jsme klidné místo, kde jsme se společně najedli. Následně jsme vyrazili zpět domů.

Celkově se výlet povedl. Menším se líbilo v dětském parku, ti starší ocenili divokou přírodu a hlavně chlad důlních chodeb. Uvidíme, co nás čeká za rok… 😉

autor Jan P.

 

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.