Sníh už roztál, a proto byl nejvyšší čas vyrazit opět někam na výlet do přírody. Ačkoli předpověď počasí nebyla úplně optimistická, tak jsme se vydali vlakem do Tišnova, abychom objevili „nejvýznamnější mineralogickou lokalitu na Moravě“, a to konkrétně ostrovní horu, která je zajímavá i tím, že se jedná o dvojvrchol a má poetický název Květnice.
Cesta vlakem byla rychlá a nástupní místo pro náš výlet bylo jen pár kroků od vlakové stanice v Tišnově. Rozhodli jsme se, že nejlepší bude využít značené naučné stezky, která nás krásně provede přes celý kopec, zavede nás k zajímavým místům a navíc bude doplněna o informační tabule, takže se o daném místě dozvíme mnoho zajímavých informací.
Jak jinak může začít objevování kopce, než pořádným výšlapem do kopce. Po zdolání prvních asi 100 výškových metrů jsme si dali malou pauzu na občerstvení a někteří potřebovali i nabrat dech. Další část cesty nás nechala trochu vydechnout, protože vedla po vrstevnici a zavedla nás do místa s nádherným výhledem na Tišnov. Pak následovalo ještě jedno vetší stoupání, na jehož konci ale čekala odměna v podobě prvního vrcholu s názvem Velká skála. A nejen že tam doopravdy byla velká skála, ale byl tam i nádherný výhled do okolí. Většinu dětí ale spíš než výhled zaujala samotná skála, ve které byly různé průrvy, převisy a místa, kam se dalo vlézt nebo vylézt. Ostatní výletníci a místní zvířátka si tak dosyta užili radostné výkřiky typu: „Tady je další jeskyně!“ A aby toho „hulákání jako na lesy“ nebylo málo, tak jsme začali objevovat první minerály a přidaly se další nadšené výkřiky a ti nejlepší hledači se začali dohadovat, kdo našel krásnější ametyst. Pro uklidnění situace tedy vedoucí vyhlásili pauzu na svačinu. Po poctivém dobrání energie bylo společné focení a vyrazili jsme směrem k druhému vrcholu. Hned záhy jsme se přesvědčili, že tahle přírodní památka je významným útočištěm pro divokou zvěř, když jsme pozorovali srnky, které se poměrně nerušeně procházeli kousek od nás pod skalním útesem. Počasí nás zatím netrápilo, ale zrovna když jsme došli k přístřešku, tak začalo pršet. Naštěstí to byl jen krátký deštík, během kterého jsme se a stihli akorát tak napít. Zdolání druhého vrcholu (toho vyššího s výškou 470 m n. m.) už byla hračka, protože převýšení bylo jen minimální. Zašli jsme se podívat k bývalým štolám, kde se těžil baryt. Bohužel nejsou přístupné, a tak jsme jen koukali přes mříže do temnoty uměle vyhloubených chodeb.
Z vrcholu jsme se vydali strmou pěšinou směrem ke Králově jeskyni. Ten správný adrenalin jsme si užili ve chvíli, kdy jsme všichni trochu zdivočeli a pustili se z prudkého kopce mimo stezku ve snaze najít vchod do jeskyně. Jeskyni jsme bohužel nenašli, ale i tak jsme byli rádi, že už jsme zpět na cestě, protože pohyb po srázu pokrytém kamením, popadanými stromy a kluzkým listím byl čím dál tím nebezpečnější. Nakonec naše touha po objevení nějaké jeskyně nezůstala nenaplněná, protože jsme skoro až na úpatí kopce našli jinou štolu, která byla přístupná a dala se prozkoumat. Dokonce tam byl i tunel, kterým se dalo prolézt. Objevili jsme tam hromadu kamenů, které v sobě skrývaly pro nás neznámé krystaly, a tak začal nový souboj o to, kdo bude mít krásnější kus. Později jsem zjistil, že se jedná o baryt.
Od štoly nás vedla cesta už téměř po rovině podél potoka. Zastihla nás ještě krátká silná přeháňka deště, která následně vykouzlila nádhernou duhu. Obešli jsme celý kopec a vrátili se zpět do Tišnova, kde byl zlatý hřeb výletu – obchoďák naproti nádraží, kde jsme konečně mohli utratit veškeré kapesné. 🙂
Samozřejmě jsme během výletu hráli hry a navíc ti největší frajeři posbírali lahváče, které jsme cestou v lese potkali. Jak se jim pak těch pár korun za vrácení lahví v obchodě hodilo.
